Proč si najmout kouče do firmy?

Protože vidí, co se tam právě teď opravdu děje. Vidí, kdy se lidé věnují své práci a kdy o určitých věcech pouze přemýšlí. Tato zdánlivě nenápadná činnost ( to naše věčné přemýšlení) vás pomalu, ale spolehlivě vede k plno aktivitám pro vás i firmu neužitečným. A ty nejen, že vám ve výsledku nedělají nijak zvlášť dobře, ale rozhodně nepřispívají k vaší produktivitě. V zaměstnání i mimo něj.

Kouč je tu od toho, aby vám na to ukázal. Pomůže vám si všimnout toho rozdílu, když opravdu něco děláte, tvoříte a něco vzniká, a když se to děje jen ve vaší hlavě. A nejen to, po koučinku budete sami schopni rozpoznat, kdy se vám to děje a čemu má smysl věnovat svou pozornost. Zjistíte, že ve skutečnosti je všechno mnohem jednodušší, když se nevěnujete těm příběhům, které vám nabízí vaše hlava.

A co, že se to může dít? Tak například takové drobnosti:

Sedím v kanceláři a vyřizuji maily. Projde kolem Pepa (kolega) a pozdraví. A mně jede hlavou. Co mu je??? Nějak laxní. Ani se neusmál. Co jsem mu udělala? Nepřehnala jsem to včera s tím vyptáváním na jeho ženu? Neměla bych se mu omluvit?

Pepa má v hlavě důležitý hovor, který chce urychleně vyřídit. Na včerejší konverzaci se mnou si ani neškytl.

Mezitím má práce stojí a já si v hlavě spřádám plány, kdy za Pepou zajdu a co mu při omluvě řeknu.

Jediné, co se opravdu stalo, bylo, že Pepa kolem mě prošel a pozdravil.

Nebo:

Maruška má na starosti přípravu letáků na firemní akce. Se všemi vychází celkem dobře, ale neví si rady s Petrou. Ta některé z akcí organizuje. Proto se scházejí a připravují podklady pro letáky společně.

Maruška se honí na takových schůzkách hlavou, že by Petra mohla věci víc promýšlet, protože to někdy není úplně ono. Má pocit, že s ní Petra nerada pracuje, protože se málokdy usměje. Necítí se příjemně a přemýšlí, jestli jí to Petra dělá schválně. Nebo je to tím, že se jí její práce a letáky nelíbí? Nikdy jí vlastně neřekla, že to udělala dobře. Nikdy neprojevila radost, jak se to pěkně povedlo.

Maruška to chce změnit a tak přemýšlí, co by mohla udělat jinak. Že bych příště udělala kávičku a přinesla dortík? Ale co když vyberu ten, který nemá Petra ráda? Musím si vzpomenout, jestli jsem jí někdy viděla si nějaký dávat a jaký to byl. No možná se nějakou klasikou nedá nic zkazit. A co, když vlastně ani dort nechce, když je tu ta plavková sezóna?

A přitom jde pouze o jeden leták k akci, který je potřeba udělat.

 

Je užitečné rozpoznat naše myšlenkové pochody, které nás odvádí od skutečných činností. Často se mohou opakovat stále dokola.

Je dobré si uvědomit a možná si častěji připomínat, co je TADY vlastně TEĎ moje práce. Proč tu jsem? Jakou činnost tady mám pro firmu vykonávat? Řeším tu, jak mě Pepa pozdravil, a že se na mě Maruška neusmála, nebo je tu něco, čím bych mohla přispět, co vlastně mám udělat, co má být hotovo? Věnuji se opravdu své práci nebo přemýšlím o tom, jak by to a to mělo vypadat a co by se mohlo udělat?

Pracuji opravdu nebo si pouze myslím, že pracuji?

O autorce

Dita Nováková

Dita Nováková je certifikovaný transformativní kouč. Umí pomoci lidem jako jste vy, umí vám ukázat, jak v sobě najdete sílu a talent zdolat všechny výzvy, které před sebou máte.

Pojďte si se mnou promluvit