Můj syn mě 2 roky přemlouvá, abychom si pořídili psa. Nebo něco.
Já „něco“, ani psa za žádnou cenu nechci. Mám zvířata celkem ráda, ale nechce se mi o ně starat. Tak volíme jinou variantu a občas někomu domácí mazlíčky pohlídáme. A pak je zase rádi vracíme majitelům. Tedy alespoň já :).
Prázdniny. To je čas, kdy se náš domov postupně mění ve zvířecí hotel.
Střídají se u nás psi a morčata kamarádů, kteří jsou na dovolených a doma to vypadá tak trochu jako v králíkárně.
Před časem bych z toho šílela.
Šílela bych z toho, že mi obývákem proběhne pes, slintá na gauč a jeho chlupy jsou úplně všude. Byla bych bez sebe z toho, že mám v kuchyni na zemi seno, podestýlku a častokrát i bobky z těch chlupatých potvor :). A také bych se děsila toho, jestli nám ty chlupaté potvory pes jednou nezakousne.
Dnes už nešílím. Je spousta věcí, ze kterých dnes už nešílím.
Nechce se mi věřit, že před pár lety jsem musela mít každý pátek večer doma naklizeno i kdybych měla padat únavou.
Není to tak, že bych dnes neměla ráda pořádek, ale dnes už spoustu věcí vidím jinak.
Postupně jsem se přestala se vším prát.
Uklízím, kdy chci a v tomto případě je to až poté, co nám z domova zmizí zvěřinec :). Dnes místo nepořádku vidím například to, jak je můj syn nadšený z těch zvířat. Také to, jaký je pes úžasné stvoření a jakou radost může lidem přinášet. Mnohem častěji dnes vidím hezké věci v maličkostech. No a když se mi hlavou zrovna honí blbosti, které nejsou moc fajn, nic s tím nedělám. Přejde to. Vždycky.
Mám ráda prázdninový režim. Mám ráda ten čas, kdy nemusíme vstávat a můžeme běhat v pyžamech až do oběda. Mám ráda, když sedíme u snídaně a plánujeme, kam vyrazíme na výlet. Mám ráda tu volnost. Miluju, že díky Centru Změn dnes vím, že nic nemusím a můžu všechno….A nejen o prázdninách. Dnes jsou můj život jedny velké prázdniny :).
Nedávno jsem psala článek o tom, jaké to pro mě je, být opravdu svobodná.
O tom, jaké by bylo, si o každé věci něco nemyslet. A dnes jsem si uvědomila, že nemyslet nejde. My jsme vlastně takové chodící, myslící nádoby. Dokud žijeme, tak myslíme. Něco si myslíme a to prožijeme. A tak to jde stále dokola. Neustále námi proudí spousta myšlenek a nemá cenu se tím zabývat. Tak jak myšlenky přišly, zase odejdou a pak znovu a znovu… Svoboda je v tom, tohle vědět. V momentě, kdy začneme vidět, že to, co prožíváme, nemá nic společného s okolním světem, přestane nám dávat smysl, vším se zabývat. Stane se to samo. Bez technik a rad, jak na to.
Jediné, o co jde, je pochopit, jak my, jako lidé fungujeme. Uvidět, odkud se bere to, co zrovna teď prožíváme. To je opravdu jediná věc. V momentě, kdy tohle začneme vidět, všechno v našem životě se změní…
Užívejte prázdniny a pokud i Vy chcete uvidět, v čem spočívá tajemství šťastného a naplněného života, napište mi. Jsem tu pro Vás :).