+420 723 683 446 novak.dita@post.cz
Proč si najmout kouče do firmy?

Proč si najmout kouče do firmy?

Firma plná žen a tříměsíční koučink s vedoucími středisek.

Zážitek a hlavně plno uvědomění, které se k nám během naší spolupráce dostávalo.

Proč si najmout kouče do firmy?

Protože vidí, co se tam právě teď opravdu děje. Vidí, kdy se lidé věnují své práci a kdy o určitých věcech pouze přemýšlí. Tato zdánlivě nenápadná činnost ( to naše věčné přemýšlení) vás pomalu, ale spolehlivě vede k plno aktivitám pro vás i firmu neužitečným. A ty nejen, že vám ve výsledku nedělají nijak zvlášť dobře, ale rozhodně nepřispívají k vaší produktivitě. V zaměstnání i mimo něj.

Kouč je tu od toho, aby vám na to ukázal. Pomůže vám si všimnout toho rozdílu, když opravdu něco děláte, tvoříte a něco vzniká, a když se to děje jen ve vaší hlavě. A nejen to, po koučinku budete sami schopni rozpoznat, kdy se vám to děje a čemu má smysl věnovat svou pozornost. Zjistíte, že ve skutečnosti je všechno mnohem jednodušší, když se nevěnujete těm příběhům, které vám nabízí vaše hlava.

A co, že se to může dít? Tak například takové drobnosti:

Sedím v kanceláři a vyřizuji maily. Projde kolem Pepa (kolega) a pozdraví. A mně jede hlavou. Co mu je??? Nějak laxní. Ani se neusmál. Co jsem mu udělala? Nepřehnala jsem to včera s tím vyptáváním na jeho ženu? Neměla bych se mu omluvit?

Pepa má v hlavě důležitý hovor, který chce urychleně vyřídit. Na včerejší konverzaci se mnou si ani neškytl.

Mezitím má práce stojí a já si v hlavě spřádám plány, kdy za Pepou zajdu a co mu při omluvě řeknu.

Jediné, co se opravdu stalo, bylo, že Pepa kolem mě prošel a pozdravil.

Nebo:

Maruška má na starosti přípravu letáků na firemní akce. Se všemi vychází celkem dobře, ale neví si rady s Petrou. Ta některé z akcí organizuje. Proto se scházejí a připravují podklady pro letáky společně.

Maruška se honí na takových schůzkách hlavou, že by Petra mohla věci víc promýšlet, protože to někdy není úplně ono. Má pocit, že s ní Petra nerada pracuje, protože se málokdy usměje. Necítí se příjemně a přemýšlí, jestli jí to Petra dělá schválně. Nebo je to tím, že se jí její práce a letáky nelíbí? Nikdy jí vlastně neřekla, že to udělala dobře. Nikdy neprojevila radost, jak se to pěkně povedlo.

Maruška to chce změnit a tak přemýšlí, co by mohla udělat jinak. Že bych příště udělala kávičku a přinesla dortík? Ale co když vyberu ten, který nemá Petra ráda? Musím si vzpomenout, jestli jsem jí někdy viděla si nějaký dávat a jaký to byl. No možná se nějakou klasikou nedá nic zkazit. A co, když vlastně ani dort nechce, když je tu ta plavková sezóna?

A přitom jde pouze o jeden leták k akci, který je potřeba udělat.

Je užitečné rozpoznat naše myšlenkové pochody, které nás odvádí od skutečných činností. Často se mohou opakovat stále dokola.

Je dobré si uvědomit a možná si častěji připomínat, co je TADY vlastně TEĎ moje práce. Proč tu jsem? Jakou činnost tady mám pro firmu vykonávat? Řeším tu, jak mě Pepa pozdravil, a že se na mě Maruška neusmála, nebo je tu něco, čím bych mohla přispět, co vlastně mám udělat, co má být hotovo? Věnuji se opravdu své práci nebo přemýšlím o tom, jak by to a to mělo vypadat a co by se mohlo udělat?

Pracuji opravdu nebo si pouze myslím, že pracuji?

 

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Strach ze změny

Strach ze změny

Dnes mám velikou radost. Měla jsem možnost mluvit po delší době s klientkou, která ke mně jezdila minulý rok na seminář.

Když si vzpomenu na ženu, kterou jsem poprvé viděla a porovnám to s babou, se kterou jsem mluvila dnes, běhá mi mráz po zádech. Tehdy přijela holka, které, dle jejích slov v podstatě stačilo to, co má. Nebylo to úplně ono, ale pokud po ní nikdo nic víc nechtěl, šlo to. Na mém semináři se objevila pouze díky své kamarádce, která jí sem přivedla.

Vyprávěla mi to tom, co se v jejím životě od té doby změnilo. O tom, jak se rozchází se svým partnerem, stěhuje se i se synem do nového bytu a těší se na všechno nové, co jí čeká.

Opět další příklad toho, kdy nedala na rady ostatních a neposlouchala, co by se mělo a co se nedělá a co to bude za hrůzu. Kdy nedala ani na své pochybnosti a šla si za tím větším, co jí jasně dávalo najevo, co má udělat. V tomto případě to bylo odejít ze vztahu. Jediné rozhodnutí a jediná věc, která byla potřeba.

Nemusí to být vždy odchod od partnera, změna zaměstnání a jiné radikální rozhodnutí. Někdy to naopak může být rozhodnutí ve vztahu zůstat. Ať už se ale rozhodneme jakkoli a uděláme ten první krok, všechno ostatní se dá do pohybu a postupně do sebe začne zapadat. I když to občas nahání strach a jsou momenty, kdy pochybujeme o všem možném.

Všichni to známe. Známe ten pocit, kdy prostě víme. Víme, co máme dělat, víme, co je pro nás dobré. A jediné, co nám v tom brání jsou naše představy o tom, že to nejde. Máme proto totiž spoustu důvodů. Jsou to ale pouze představy.

Já se snažím lidem, kteří za mnou přijdou tyto představy rozpustit. Díváme se společně a zblízka na to, co to vlastně je. Co nám brání jít si za svými sny? A divili byste se, jak jednoduché to ve skutečnosti je.

Pokud je mezi Vámi někdo, kdo by si to chtěl vyzkoušet, kdo by chtěl ve svém životě zažívat víc, ale zatím má spousty „rozumných důvodu“, proč to nejde, napište mi.

Ukáži Vám, že plnit si své sny je ta nejpřirozenější věc na světě a taky ta největší zábava. A proto tady všichni jsme, že? Abychom se životem bavili a užívali si všechno, co nám nabízí.

Byla by obrovská škoda odcházet jednou z tohoto světa a v duchu si říkat, co všechno jsme mohli tenkrát zažít, kdyby…..

Chcete ve svém životě změnu? Začít se víc smát a mít spousty prima zážitků? Chcete se cítit svobodně bez ohledu na to, s kým jste, nebo kolik toho máte, či nemáte? Chcete potkat nové přátele a vylézt postupně z toho bludného kruhu, ve kterém se stále dokola pohybujete?

Napište mi! Nebojte se změny! Není se čeho bát :). Pojďte si promluvit a sami uvidíte :).

Jsem tady pro vás!

Dita

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Co je má práce kouče?

Co je má práce kouče?

Pozoruji a naslouchám klientům, kteří chtějí ve svých životech něco změnit.

Lidem, kteří chtějí lepší vztahy, nové partnery, zaměstnání, která je budou bavit, vycházet dobře se svými kolegy, chtějí být lepší rodiče a jednoduše mít v životě více radosti a to nejen o dovolené.

Pomáhám jim uvidět možnosti, které tu pro ně jsou. Snažím se jim ukázat na to, aby se přestali ptát na své otázky všech okolo a začali víc poslouchat sebe. Dávám jim prostor k tomu, aby si začali všímat svých nápadů. Také jim pomáhám všimnout si toho, co jim v životě k ničemu není a ke šťastnému životu rozhodně nepomáhá.

Jsem veliký fanoušek všech, kteří chtějí změnu. Kteří cítí, tak jako kdysi já, že život, který žijí, jednoduše není to, proč tady jsme. Cítí, že toho tady je mnohem víc. Chtějí ve svých životech více zábavy a radosti, pouze se na své cestě trochu zamotali.

Díky tomu jsem si také nedávno vzpomněla na otázku, kterou nám dávali Zdeňka s Vladimírem z Centra Změn po absolvování Akademie, kde se nastartovala moje cesta ke koučinku.

Tou otázkou bylo, co je dnes jinak? Co dnes už víš a dělá to tvůj život lepší?

Když se dnes podívám na svůj život, uvědomuji si, že je toho dost, co dnes vím a dělá to můj život lepší. Tady je pár příkladů:

  • Například vím, že svůj čas, který tady mám, je pouze a jen můj, a proto si já budu rozhodovat o tom, jak, kde a s kým ho budu trávit.

  • Vím, že pokud se budu zabývat tím, co mně dělá radost a co já můžu nabídnout lidem kolem sebe, nebudu se mít v životě nikdy špatně.

  • Vím, že mé štěstí nikdy není závislé na ničem ani nikom jiném než na mně.

  • Vím, že pokud budu čekat na to, až jednou…., nemusím se dočkat.

  • Vím, že dobrý kouč je ten, který neuděluje rady, ale nechává druhého, aby si sám přišel na své odpovědi.

  • Vím, že každý z nás má něco, čím může obohacovat druhé kolem sebe.

  • Vím, že každá špatná nálada přejde. Vždycky.

  • Vím, že je velmi užitečné přestat neustále všechno a všechny hodnotit.

 A je toho mnohem víc. Tohle je jen pár věcí, které jsem já sama pro sebe objevila. Díky tomu je dnes můj život šťastnější a veselejší, plný zážitků, překvapení, radosti a v neposlední řadě také spousty legrace.

Když jsem před časem objevila Centrum Změn a přihlásila se na Akademii Psychology of Mind, netušila jsem, kam to povede. Věděla jsem pouze, že chci ve svém životě změnu. Chtěla jsem se potkat s novými lidmi, zažít něco nového a začít dělat práci, která mi bude dávat smysl.

Tohle všechno se splnilo. Mám tu možnost pomáhat lidem ke šťastnému životu. A dělit se s nimi o to, co jsem pro sebe objevila já. Miluji pozorovat změny, které se u mých klientů dějí.

Každý z nás chce být šťastný. V každém z nás je něco, co jenom čeká na to, aby se mohlo projevit. To „něco“ vypadá nenápadně a mnohdy o tom ani nevíme. To „něco“ chce zažívat dobrodružství, chce zkoušet nové věci, chce se pustit za svými sny. Je jako malé dítě, které by si chtělo hrát.

A pak je tu ten hlásek, který nám neustále do všeho mluví a radí, že tohle nejde, to neumím, na to nemám peníze, nemám žádný talent, tohle se nedělá, na tohle jsem starý(á), stydím se, co si o mně lidé pomyslí a tak dále.

A my tomu paradoxně věnujeme mnohem více energie než dělání jiných věcí, které by pro nás byly užitečné. A také všem těmto věcem slepě věříme.

Pokud je ale mezi vámi někdo, kdo tomu nechce slepě věřit a nechce se s tím spokojit, tak právě pro vás je tento článek.

  • Chcete se pustit do dobrodružství?

  • Chcete mít hezké vztahy s partnerem, dětmi, kolegy?

  • Chcete potkat nové přátele a zažít něco nového?

  • Chcete se zamilovat?

  • Chcete, aby váš život měl více šťávy?

  • Chcete ve svém životě více zážitků, radosti a legrace?

Pokud jste si alespoň na jednu z těchto otázek odpověděli ano, napište mi!

Společně se podíváme, co se s tím dá dělat :).

Dita

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Pojďme ještě dál…

Pojďme ještě dál…

Je pátek, listopadové ráno a já sedím ve vlaku směrem na Prahu. Těším se. Moc. I přesto, že tak úplně nevím, co mě tento víkend čeká. Ale opět je tu ten známý pocit. Pocit, kdy vím, že tohle je přesně to nejlepší, co pro sebe teď můžu udělat. Vyrazit do Brna a strávit víkend se Zdeňkou a Vladimírem, báječnými učiteli z Centra Změn, kteří mi před rokem ukázali na to, o čem to tady celé je. Tím mi zbořili veškeré mé představy o sobě, mém okolí a světu vůbec a já jim za to nepřestanu být nikdy vděčná :).

Taky se strašně těším na kamarády z Akademie a jsem moc zvědavá na ostatní lidičky, kteří ji absolvovali jiné roky. Zatím se známe pouze ze společné skupiny na Facebooku a já se moc těším, až je poznám.  A hodně brzy mám pochopit proč :).

Mám zavřené oči, opřenou hlavu a cítím to vzrůšo. Vzrušení z neznáma, které mě poslední dobou provází čím dál častěji. Na nádraží v Praze na mě už čeká Míša, parťačka z Akademie a jdeme se potkat a seznámit s jedním prima starostou, který už je v Centru Změn starý pardál a my jsme se mu tak trochu nacpaly do auta :)). I když on se moc nebránil :).

Stejně jako před rokem, nabíráme po cestě Lucinku, úžasnou holku, ve které jsem našla mladší ségru, kterou jsem nikdy neměla a řítíme se do Brna. Opět je v autě celou cestu veselo. Už od začátku. Posádka se lehce pozměnila, ale my, co jsme zvědaví a chceme od života ještě víc, jsme tady. A já už teď vím, že to zase bude jízda….

Jízda to tedy rozhodně byla. Partička kolem 25 lidiček, starých a velice rychle i nových kamarádů, kteří se opět sešli na místě, kde se mi před rokem doslova rozpadl můj tehdejší svět.

Všichni vypadali výborně. Ženský zkrásněly a jenom zářily, chlapi zeštíhleli a také vypadali tak nějak líp :). Bylo slyšet štěbetání a smích, prostě radost z toho, že se všichni vidíme.

No a Zdeňka s Vladimírem, ti dva, kteří stojí za vším, co se tady dělo. Ti dva, kteří se každému z nás tady zapsali do života tak, že si to ani nedovedou představit. Ti dva brzy odstartovali víkend a tím i další dvouměsíční cestu, kterou jsme měli společně strávit a podívat se ještě dál. Nakouknout tam, kde jsme zatím ještě nebyli…

Jedním slovem fičák, jak to nezávisle na sobě popisovalo několik z nás. Celý víkend a následující dva měsíce se nám Zdeňka s Vladimírem snažili ukázat na to obrovské v nás. Znovu. Všichni jsme to už v Akademii slyšeli, ale trochu jsme se zatoulali zpátky do svých hlaviček a tím se mnohdy pohybovali ve vymyšleném světě. Každý si na to už někde sáhl, ale tohle celé bylo o tom, spolehnout se na to naše vedení mnohem častěji. A pomalu se začali spoléhat neustále.

Proto byl celý tento čas o akci. O tom, do čeho se pustíme a co opravdu budeme dělat. A většina z nás se do toho pustila s chutí a brzy bylo o zážitky, velikou zábavu, spousty prima nápadů a „zázraků“ postaráno.

Malovali se nádherné obrazy, pořádaly se výstavy, psali se knihy, vznikaly nápady na dětské pohádky, fotili se super sexy fotky, našlo se několik nových zaměstnání, objevovali se noví klienti, koučové koučovali, vznikaly nápady na nové projekty a jiné a jiné super věci se prostě začaly dít.

 A to pouze tím, že jsme se jednoduše rozhýbali. Přestali dumat, vymýšlet a řešit to, jak to tu celé funguje a začali fungovat sami. Přestali hledat a vymýšlet a nechali se vést tím obrovským v nás, což v překladu znamená, že jsme se pustili do života a začali dělat věci, které chceme dělat.

A pokud jsme na to náhodou na chvilku zapomněli a zpátky se zatoulali a začali moc vymýšlet, byla tu Zdeňka a Vladimír. Ti tu opět, stejně jako v Akademii, byli po celou dobu s námi. Opět jsme dostávali super úkoly, které vedly k tomu, abychom jasněji rozpoznali, co je skutečné a co vymyšlené. A navzájem jsme to všechno společně sdíleli.

Díky tomuto programu jsem si znovu uvědomila, jak je to všechno strašně jednoduché. Všechno to štěstí a pohodu, kterou všichni tak hledáme, ten vysněný šťastný život, který všichni chceme, nikdy nenajdeme tam venku. Nikdo a nic nás šťastnými trvale udělat nemůže. Jsme to my sami, kteří si to dovolí a pustí se za svými přáními a sny. Vždycky to bude pouze o nás a na nás, čemu řekneme ano.  Nebo jednoduše ne.

Radost, štěstí, obrovská legrace, přátelství, láska, sdílení, vděčnost…. Tohle jsou slova, která mě napadají, když se ohlédnu za těmito dvěma měsíci. Ale slova jsou málo. Nejde jimi popsat, co v sobě dnes mám a jak moc šťastná jsem.

Díky Centru Změn je ze mě šťastná a veselá ženská se spoustou úžasných nových kamarádů a prací, kterou miluju. Jsem zamilovaná do života a také nově do báječného chlapa, kterého jsem nemohla potkat nikde jinde než tady. Mezi lidmi, kteří chtějí od života víc, chtějí si ho prožít na plný pecky a už dobře vědí, že pouze zážitky jsou to, co se jednou bude „na konci“ počítat.

Opět jedno obrovské díky Zdeňce a Vladimírovi. Miluju vás oba tolik, že se to slovy ani nedá vyjádřit. To, co vy dva pro lidi kolem sebe děláte, je něco opravdu výjimečného.

 A mě to natolik dostalo, že se dnes pokouším o to samé.

Děkuji vám dvěma a také všem, kdo byl součástí téhle super jízdy. Každý z vás má veliký podíl na tom, že jsem dnes zase o kousek dál :).

Moc se těším na to, co spolu ještě zažijeme a už teď se nemůžu dočkat na další pokračování….

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Chci vědět, co chci

Chci vědět, co chci

To byl název našeho dalšího víkendu s koučkami, který jsme s mou kolegyňkou Luckou Ročkovou minulý týden pořádaly.

Nyní se pokouším dát dohromady pár vět o tom, jaké to vlastně bylo.

A byl to jedním slovem zážitek :)!!!

„Držte se toho pocitu, kdy jste živí“! To jsem už několikrát slyšela v Centru Změn. A jsem šťastná, že tenhle pocit mám čím dál častěji :). Náš víkend byl velmi živý a my všichni s ním :).

Bylo nádherné vidět, jak jsme vlastně uvnitř stále dětmi. Všichni se rádi smějeme a hrajeme si. Všichni jsme uvnitř ze stejného těsta. Čím víc se s lidmi bavím, tím častěji začínám vidět tu hravost v každém z nás.

Pokud se nám na chvíli podaří zapomenout na to, kdo si myslíme, že jsme (důležitá paní učitelka, vážený pan docent, ředitel, bez kterého se firma položí, maminka, která ví nejlépe, co je pro své dítě dobré a mnozí další), stanou se z nás děti. Malé děti, které si chtějí hrát :).

Jeden z mých klientů mi nedávno řekl: „To je přece jasný, že si rádi hrajeme, to má rád každý“!

Pokud je to tedy tak „jasný“, tak proč to neděláme? Proč má většina z nás pocit, že je tu tisíc věcí, které je potřeba nejdříve udělat, vyřídit, vysvětlit, dokončit a tím pádem nám na „věci“, které máme rádi, jaksi nezbývá čas?

Všimněte si sami u sebe, kolik času trávíte denně děláním toho, co Vás těší, z čeho máte radost a co si užíváte? Kolik času to je? A pak si také všimněte času, který trávíte děláním toho ostatního?

Jak je možné, že naprostá většina lidí má pocit, že nestíhá? Prostě nemá čas. Na nic. A natož se bavit!!!

Chápete ten nesmysl??? Nemáme čas se bavit??? Nemáme čas na hezké věci??? Nemáme čas na to, co nám dělá dobře???

Vracíme se až příliš často do těch svých rolí důležité paní učitelky, váženého pana docenta, ředitele, bez kterého se firma položí, ustaraných maminek a tak dále. Až příliš mnoho času trávíme v myšlenkách o tom, jak má co vypadat, co se smí a co už ne, co bychom ještě měli udělat a přitom nám z toho není moc dobře.

Všichni jsme uvnitř stále dětmi a chtěli bychom si hrát, ale nemůžeme, protože se z nás stali ti důležití dospělí. Musíme se přece podle toho chovat. A podle koho vlastně???

Bereme vážně každou kravinu, která se nám prožene hlavou o sobě i o ostatních. Také o tom, co by se mělo a nemělo a mnohdy celé roky prožijeme v iluzích. A mezitím nám prima věci jednoduše unikají přímo před nosem. Nemáme šanci si jich všimnout, protože jsme příliš zaměstnaní tím naším přemýšlením o všem možném.

Jde to ale mnohem jednodušeji. Stačí se podívat na malé děti. Ti nikdy nepřestanou s tím, co je baví. Nikdy nepřestanou s tím, co se chtějí naučit jen proto, že jim to třeba hned nejde. Nezdržují se přemýšlením o tom, co to o nich znamená. Nezdržují se přemýšlením, jestli něco zvládnou, nebo ne. Prostě to dělají. Mají na práci mnohem důležitější věci a to bavit se :).

I proto byl název našeho víkendu „Chci vědět, co chci“! Je fajn se občas na chvíli zastavit a rozhlédnout se kolem sebe.

Zkuste to také, zastavit se…

Zkuste to také, víc si hrát…

Zkuste to také, častěji se ptát sami sebe…

Co já to vlastně chci? Co by mě bavilo? Co by se mi líbilo teď dělat? Koho by se mi líbilo poznat? Do čeho by se mi líbilo teď pustit?

Bylo by fajn mít ve svém slovníku mnohem častěji slovíčko „chci“, raději než „musím“.

Nemyslíte :)?

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Můj báječný rok

Můj báječný rok

Dnes je tomu přesně rok. Rok, co jsme se setkala s Centrem Změn…..Se dvěma báječnými lidmi, kteří stojí za vším, co dnes vím. A také se spoustou dalších moc prima lidiček :). Tenhle páreček z Centra Změn je fakt něco :)))).

Díky nim se můj život zjednodušil natolik, že dnes už téměř nevím, co to je, být ve stresu. Neřeším, co bude za měsíc, za týden a vlastně ani zítra, nehrabu se v mých špatných náladách a nerozebírám nic a nikoho jiného. Může to znít až příliš jednoduše a pro někoho vypadat, že tímhle vlastně nejevím zájem o nic a o nikoho. Opak je ale pravdou.

Není to vůbec tak, že je mi všechno jedno. Ale tím, že jsem se přestala zabývat věcmi, se kterými nemůžu nic udělat, mám najednou spoustu času. Spoustu času na to, co mám ráda, co mě baví, co chci dělat a hlavně, co dělat můžu. Přestala jsem se rozčilovat nad věcmi, které třeba vidí ten druhý jinak. Dnes už vím, že každý jsme naprosto originální a i jeho pravdy, nápady a vize jsou pouze a jen jeho. Já je můžu sdílet, ale nemusím. Tohle je prostě báječná věc. A taky úleva. Nesnažit se neustále „cpát“ své pravdy tomu druhému. A nevyskakovat pokaždé, když s námi ten druhý nesouhlasí.

Vědět, kdo opravdu jsme a co všechno tady můžeme, jak my fungujeme a vůbec jak dokonale je všechno tady zařízené je pro mě naprostý základ. Naprosto zásadní věc k tomu, abychom si svůj život skutečně zjednodušili a mohli si ho začít užívat naplno. A v podstatě také jediná věc, která je potřeba.

I díky tomu dnes pracuji s lidmi a i já dnes pomáhám lidem, plnit si své sny. Proč? Protože mě to prostě baví. Baví mě být s lidmi, kteří chtějí ve svém životě změnu, kteří chtějí šťastný a naplněný život. A kteří jsou také ochotni, pro to něco udělat. A baví mě být u toho, když pomalu začínají vidět, že můžou. Že věnovat se tomu, co máme rádi je ta nejpřirozenější věc na světě. Miluji, být u toho, když pomalu začínají znovu vidět tu svou originalitu a začínají chtít víc. Nádhera.

Zapomněli jsme. Zapomněli jsme na to, jak je důležité, zabývat se tím, co nám dělá dobře a co máme rádi. Nejdřív je tu přeci práce a povinnosti a pak teprve to ostatní. Jenže na to ostatní nám moc času nezbývá a tak se většinou honíme a honíme za tím šťastným životem a nikdy ho nedohoníme….Myslíme si, že si zábavu mnohem víc užijeme, pokud budeme mít vše hotové. Hotovou práci, domácnost, zahradu, obstarané děti a plno dalších věcí a po tomhle maratonu už většinou padáme na ústa únavou a je nám úplně fuk, co máme, nebo nemáme rádi. Hlavně, aby nám dali všichni pokoj.

Co kdyby Vám někdo řekl, že to jde i obráceně? Co kdybychom se nejdříve věnovali tomu, co nás baví a naplňuje a pak tomu ostatnímu? Co kdybychom pro změnu přestali poslouchat všechny ostatní a začali mnohem víc poslouchat sami sebe? Co by se asi stalo? Vyzkoušejte si to.

Vědět, kdo skutečně jsme a co tady máme všichni neustále k dispozici je prostě něco tak úžasného, že mi to bere dech. Vědět, že se na to můžu kdykoli stoprocentně spolehnout, je taková senzace, že pokaždé, když si to uvědomím, mám úsměv na tváři a jsem jako malé dítě. Proto se mi neustále honí hlavou myšlenky o tom, jak tohle nejlépe a nejsrozumitelněji sdělit ostatním. Jak nejlépe dát vědět lidem takovou obrovskou a báječnou věc. Přitom vím, že se to sdělit nedá. To musí člověk uvidět sám pro sebe a prožívat si to po svém. Jediné, co stačí, je být zvědavý a ochota uvěřit. Uvěřit, že je to možné. Uvěřit, že takhle jednoduché to opravdu je. Pak se nám pomalu začne svět zdát nějaký lepší, najednou tu bude spousta možností, už nebude všechno taková dřina, přestaneme se zabývat spoustou blbostí, které nás stejně nikam nedostanou. Všechno v životě se nám zjednoduší a začne se pomalu měnit.

Věřte, že jakmile jednou začnete vidět, o co tady vlastně jde, není cesty zpátky. Postupně Vám přestane dávat smysl, zabývat se někým a něčím jiným, než tím, co se týká Vás a Vašeho života. Neznamená to ale, že Vám bude vše lhostejné. Začnete se pouze věnovat věcem, se kterými můžete a chcete něco dělat. A to ostatní? To ostatní necháte ostatním :).

Je v tom spousta svobody, nesnažit se kontrolovat celý svět, děti, manžela, manželku, kolegy v práci, kamarády, podřízené….. Stejně to nejde :).

Čím dřív tohle začneme vidět, tím bohatší a barevnější život se nám začne otvírat :).

A pokud jste zvědaví, ale nevěříte, že je to možné, ozvěte se mi. Jsem tu pro Vás….

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Pin It on Pinterest