Blog

Dnes mám velikou radost. Měla jsem možnost mluvit po delší době s klientkou, která ke mně jezdila minulý rok na seminář. Když si vzpomenu na ženu, kterou jsem poprvé viděla a porovnám to s babou, se kterou jsem mluvila dnes, běhá mi mráz po zádech. Tehdy přijela...

Je pátek, listopadové ráno a já sedím ve vlaku směrem na Prahu. Těším se. Moc. I přesto, že tak úplně nevím, co mě tento víkend čeká. Ale opět je tu ten známý pocit.

To byl název našeho dalšího víkendu s koučkami, který jsme s mou kolegyňkou Luckou Ročkovou minulý týden pořádaly.

Dnes je tomu přesně rok. Rok, co jsme se setkala s Centrem Změn…..Se dvěma báječnými lidmi, kteří stojí za vším, co dnes vím. A také se spoustou dalších moc prima lidiček :). Tenhle páreček z Centra Změn je fakt něco :)))).

Můj syn mě 2 roky přemlouvá, abychom si pořídili psa. Nebo něco.

Opět jsem se pobavila nad tím, jak nemá smysl, snažit se ovládat neovladatelné.

Na tom, že již delší dobu žiji život podle svého, mi nepřijde nic divného. Že opravdu prostě a jednoduše dělám jen věci, které mě baví a mám ráda, je pro mě přirozená věc. Stýkám se s lidmi, se kterými je mi dobře a nechodím tam, kde mě to nebaví.

My maminky máme pocit, že víme nejlépe, co je pro naše dětičky dobré. My také máme pocit, že víme nejlépe, co je dobré pro naše nejbližší. A tak se staráme a staráme v dobré víře, že děláme to nejlepší pro všechny okolo nás.