+420 723 683 446 novak.dita@post.cz
Chci vědět, co chci

Chci vědět, co chci

To byl název našeho dalšího víkendu s koučkami, který jsme s mou kolegyňkou Luckou Ročkovou minulý týden pořádaly.

Nyní se pokouším dát dohromady pár vět o tom, jaké to vlastně bylo.

A byl to jedním slovem zážitek :)!!!

„Držte se toho pocitu, kdy jste živí“! To jsem už několikrát slyšela v Centru Změn. A jsem šťastná, že tenhle pocit mám čím dál častěji :). Náš víkend byl velmi živý a my všichni s ním :).

Bylo nádherné vidět, jak jsme vlastně uvnitř stále dětmi. Všichni se rádi smějeme a hrajeme si. Všichni jsme uvnitř ze stejného těsta. Čím víc se s lidmi bavím, tím častěji začínám vidět tu hravost v každém z nás.

Pokud se nám na chvíli podaří zapomenout na to, kdo si myslíme, že jsme (důležitá paní učitelka, vážený pan docent, ředitel, bez kterého se firma položí, maminka, která ví nejlépe, co je pro své dítě dobré a mnozí další), stanou se z nás děti. Malé děti, které si chtějí hrát :).

Jeden z mých klientů mi nedávno řekl: „To je přece jasný, že si rádi hrajeme, to má rád každý“!

Pokud je to tedy tak „jasný“, tak proč to neděláme? Proč má většina z nás pocit, že je tu tisíc věcí, které je potřeba nejdříve udělat, vyřídit, vysvětlit, dokončit a tím pádem nám na „věci“, které máme rádi, jaksi nezbývá čas?

Všimněte si sami u sebe, kolik času trávíte denně děláním toho, co Vás těší, z čeho máte radost a co si užíváte? Kolik času to je? A pak si také všimněte času, který trávíte děláním toho ostatního?

Jak je možné, že naprostá většina lidí má pocit, že nestíhá? Prostě nemá čas. Na nic. A natož se bavit!!!

Chápete ten nesmysl??? Nemáme čas se bavit??? Nemáme čas na hezké věci??? Nemáme čas na to, co nám dělá dobře???

Vracíme se až příliš často do těch svých rolí důležité paní učitelky, váženého pana docenta, ředitele, bez kterého se firma položí, ustaraných maminek a tak dále. Až příliš mnoho času trávíme v myšlenkách o tom, jak má co vypadat, co se smí a co už ne, co bychom ještě měli udělat a přitom nám z toho není moc dobře.

Všichni jsme uvnitř stále dětmi a chtěli bychom si hrát, ale nemůžeme, protože se z nás stali ti důležití dospělí. Musíme se přece podle toho chovat. A podle koho vlastně???

Bereme vážně každou kravinu, která se nám prožene hlavou o sobě i o ostatních. Také o tom, co by se mělo a nemělo a mnohdy celé roky prožijeme v iluzích. A mezitím nám prima věci jednoduše unikají přímo před nosem. Nemáme šanci si jich všimnout, protože jsme příliš zaměstnaní tím naším přemýšlením o všem možném.

Jde to ale mnohem jednodušeji. Stačí se podívat na malé děti. Ti nikdy nepřestanou s tím, co je baví. Nikdy nepřestanou s tím, co se chtějí naučit jen proto, že jim to třeba hned nejde. Nezdržují se přemýšlením o tom, co to o nich znamená. Nezdržují se přemýšlením, jestli něco zvládnou, nebo ne. Prostě to dělají. Mají na práci mnohem důležitější věci a to bavit se :).

I proto byl název našeho víkendu „Chci vědět, co chci“! Je fajn se občas na chvíli zastavit a rozhlédnout se kolem sebe.

Zkuste to také, zastavit se…

Zkuste to také, víc si hrát…

Zkuste to také, častěji se ptát sami sebe…

Co já to vlastně chci? Co by mě bavilo? Co by se mi líbilo teď dělat? Koho by se mi líbilo poznat? Do čeho by se mi líbilo teď pustit?

Bylo by fajn mít ve svém slovníku mnohem častěji slovíčko „chci“, raději než „musím“.

Nemyslíte :)?

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Můj báječný rok

Můj báječný rok

Dnes je tomu přesně rok. Rok, co jsme se setkala s Centrem Změn…..Se dvěma báječnými lidmi, kteří stojí za vším, co dnes vím. A také se spoustou dalších moc prima lidiček :). Tenhle páreček z Centra Změn je fakt něco :)))).

Díky nim se můj život zjednodušil natolik, že dnes už téměř nevím, co to je, být ve stresu. Neřeším, co bude za měsíc, za týden a vlastně ani zítra, nehrabu se v mých špatných náladách a nerozebírám nic a nikoho jiného. Může to znít až příliš jednoduše a pro někoho vypadat, že tímhle vlastně nejevím zájem o nic a o nikoho. Opak je ale pravdou.

Není to vůbec tak, že je mi všechno jedno. Ale tím, že jsem se přestala zabývat věcmi, se kterými nemůžu nic udělat, mám najednou spoustu času. Spoustu času na to, co mám ráda, co mě baví, co chci dělat a hlavně, co dělat můžu. Přestala jsem se rozčilovat nad věcmi, které třeba vidí ten druhý jinak. Dnes už vím, že každý jsme naprosto originální a i jeho pravdy, nápady a vize jsou pouze a jen jeho. Já je můžu sdílet, ale nemusím. Tohle je prostě báječná věc. A taky úleva. Nesnažit se neustále „cpát“ své pravdy tomu druhému. A nevyskakovat pokaždé, když s námi ten druhý nesouhlasí.

Vědět, kdo opravdu jsme a co všechno tady můžeme, jak my fungujeme a vůbec jak dokonale je všechno tady zařízené je pro mě naprostý základ. Naprosto zásadní věc k tomu, abychom si svůj život skutečně zjednodušili a mohli si ho začít užívat naplno. A v podstatě také jediná věc, která je potřeba.

I díky tomu dnes pracuji s lidmi a i já dnes pomáhám lidem, plnit si své sny. Proč? Protože mě to prostě baví. Baví mě být s lidmi, kteří chtějí ve svém životě změnu, kteří chtějí šťastný a naplněný život. A kteří jsou také ochotni, pro to něco udělat. A baví mě být u toho, když pomalu začínají vidět, že můžou. Že věnovat se tomu, co máme rádi je ta nejpřirozenější věc na světě. Miluji, být u toho, když pomalu začínají znovu vidět tu svou originalitu a začínají chtít víc. Nádhera.

Zapomněli jsme. Zapomněli jsme na to, jak je důležité, zabývat se tím, co nám dělá dobře a co máme rádi. Nejdřív je tu přeci práce a povinnosti a pak teprve to ostatní. Jenže na to ostatní nám moc času nezbývá a tak se většinou honíme a honíme za tím šťastným životem a nikdy ho nedohoníme….Myslíme si, že si zábavu mnohem víc užijeme, pokud budeme mít vše hotové. Hotovou práci, domácnost, zahradu, obstarané děti a plno dalších věcí a po tomhle maratonu už většinou padáme na ústa únavou a je nám úplně fuk, co máme, nebo nemáme rádi. Hlavně, aby nám dali všichni pokoj.

Co kdyby Vám někdo řekl, že to jde i obráceně? Co kdybychom se nejdříve věnovali tomu, co nás baví a naplňuje a pak tomu ostatnímu? Co kdybychom pro změnu přestali poslouchat všechny ostatní a začali mnohem víc poslouchat sami sebe? Co by se asi stalo? Vyzkoušejte si to.

Vědět, kdo skutečně jsme a co tady máme všichni neustále k dispozici je prostě něco tak úžasného, že mi to bere dech. Vědět, že se na to můžu kdykoli stoprocentně spolehnout, je taková senzace, že pokaždé, když si to uvědomím, mám úsměv na tváři a jsem jako malé dítě. Proto se mi neustále honí hlavou myšlenky o tom, jak tohle nejlépe a nejsrozumitelněji sdělit ostatním. Jak nejlépe dát vědět lidem takovou obrovskou a báječnou věc. Přitom vím, že se to sdělit nedá. To musí člověk uvidět sám pro sebe a prožívat si to po svém. Jediné, co stačí, je být zvědavý a ochota uvěřit. Uvěřit, že je to možné. Uvěřit, že takhle jednoduché to opravdu je. Pak se nám pomalu začne svět zdát nějaký lepší, najednou tu bude spousta možností, už nebude všechno taková dřina, přestaneme se zabývat spoustou blbostí, které nás stejně nikam nedostanou. Všechno v životě se nám zjednoduší a začne se pomalu měnit.

Věřte, že jakmile jednou začnete vidět, o co tady vlastně jde, není cesty zpátky. Postupně Vám přestane dávat smysl, zabývat se někým a něčím jiným, než tím, co se týká Vás a Vašeho života. Neznamená to ale, že Vám bude vše lhostejné. Začnete se pouze věnovat věcem, se kterými můžete a chcete něco dělat. A to ostatní? To ostatní necháte ostatním :).

Je v tom spousta svobody, nesnažit se kontrolovat celý svět, děti, manžela, manželku, kolegy v práci, kamarády, podřízené….. Stejně to nejde :).

Čím dřív tohle začneme vidět, tím bohatší a barevnější život se nám začne otvírat :).

A pokud jste zvědaví, ale nevěříte, že je to možné, ozvěte se mi. Jsem tu pro Vás….

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Pin It on Pinterest