+420 723 683 446 novak.dita@post.cz
Prázdniny

Prázdniny

Můj syn mě 2 roky přemlouvá, abychom si pořídili psa. Nebo něco.

Já „něco“, ani psa za žádnou cenu nechci. Mám zvířata celkem ráda, ale nechce se mi o ně starat. Tak volíme jinou variantu a občas někomu domácí mazlíčky pohlídáme. A pak je zase rádi vracíme majitelům. Tedy alespoň já :).

Prázdniny. To je čas, kdy se náš domov postupně mění ve zvířecí hotel.

Střídají se u nás psi a morčata kamarádů, kteří jsou na dovolených a doma to vypadá tak trochu jako v králíkárně.

Před časem bych z toho šílela.

Šílela bych z toho, že mi obývákem proběhne pes, slintá na gauč a jeho chlupy jsou úplně všude. Byla bych bez sebe z toho, že mám v kuchyni na zemi seno, podestýlku a častokrát i bobky z těch chlupatých potvor :). A také bych se děsila toho, jestli nám ty chlupaté potvory pes jednou nezakousne.

Dnes už nešílím. Je spousta věcí, ze kterých dnes už nešílím.

Nechce se mi věřit, že před pár lety jsem musela mít každý pátek večer doma naklizeno i kdybych měla padat únavou.

Není to tak, že bych dnes neměla ráda pořádek, ale dnes už spoustu věcí vidím jinak.

Postupně jsem se přestala se vším prát.

Uklízím, kdy chci a v tomto případě je to až poté, co nám z domova zmizí zvěřinec :). Dnes místo nepořádku vidím například to, jak je můj syn nadšený z těch zvířat. Také to, jaký je pes úžasné stvoření a jakou radost může lidem přinášet. Mnohem častěji dnes vidím hezké věci v maličkostech. No a když se mi hlavou zrovna honí blbosti, které nejsou moc fajn, nic s tím nedělám. Přejde to. Vždycky.

Mám ráda prázdninový režim. Mám ráda ten čas, kdy nemusíme vstávat a můžeme běhat v pyžamech až do oběda. Mám ráda, když sedíme u snídaně a plánujeme, kam vyrazíme na výlet. Mám ráda tu volnost. Miluju, že díky Centru Změn dnes vím, že nic nemusím a můžu všechno….A nejen o prázdninách. Dnes jsou můj život jedny velké prázdniny :).

Nedávno jsem psala článek o tom, jaké to pro mě je, být opravdu svobodná.

O tom, jaké by bylo, si o každé věci něco nemyslet. A dnes jsem si uvědomila, že nemyslet nejde. My jsme vlastně takové chodící, myslící nádoby. Dokud žijeme, tak myslíme. Něco si myslíme a to prožijeme. A tak to jde stále dokola. Neustále námi proudí spousta myšlenek a nemá cenu se tím zabývat. Tak jak myšlenky přišly, zase odejdou a pak znovu a znovu… Svoboda je v tom, tohle vědět. V momentě, kdy začneme vidět, že to, co prožíváme, nemá nic společného s okolním světem, přestane nám dávat smysl, vším se zabývat. Stane se to samo. Bez technik a rad, jak na to.

Jediné, o co jde, je pochopit, jak my, jako lidé fungujeme. Uvidět, odkud se bere to, co zrovna teď prožíváme. To je opravdu jediná věc. V momentě, kdy tohle začneme vidět, všechno v našem životě se změní…

Užívejte prázdniny a pokud i Vy chcete uvidět, v čem spočívá tajemství šťastného a naplněného života, napište mi. Jsem tu pro Vás :).

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Máte rádi všechno pod kontrolou?

Máte rádi všechno pod kontrolou?

Opět jsem se pobavila nad tím, jak nemá smysl, snažit se ovládat neovladatelné.

MS ve fotbale:

  • Můj bývalý muž – vášnivý fotbalista.
  • Můj bratr – vášnivý sportovní divák.
  • Můj syn – od každého trochu.

Byly doby, kdy mi strašně vadilo, že u nás v televizi není vidět téměř nic, pouze zelený fotbalový trávník :).

Hezky jsem si v hlavě vymýšlela příběhy, jak by „správná“ rodina měla vypadat a co by měla dělat a hlavně, co by měl dělat tatínek, protože já jsem to samozřejmě věděla nejlépe :). A také jsem to brala strašně vážně. A také jsem brala strááášně vážně, že se mé představy o „správné“ rodině téměř nikdy nenaplnily.

Už je to pár let, co spolu nežijeme a já se tomu všemu dnes jen usmívám.

O to víc mě baví, když dnes vidím našeho desetiletého syna, jak sám sleduje fotbalové zápasy a ještě to vše rozebírá s tatínkem po telefonu a mě z pokoje vyhazuje :). Jak se domlouvá s mým bratrem, kdy se sejdou a budou spolu fandit a minulý týden mě dostalo, když mě syn přemluvil, abych se na jeden zápas dívala s ním. Byla jsem za „cool“ mámu, protože jsem znala pravidla a musím říct, že jsem si to s ním fakt užila. To, že jsem víc sledovala fotbalisty než samotný fotbal, už bylo úplně jedno :).

A právě tady mě napadlo, jak se opravdu svět neustále točí a my se buď můžeme přidat a točit se také, nezasahovat do všeho a nechat všechny kolem sebe, ať si prostě užívají to, co je baví a možná se někdy stane, že to, co jsme tolik „neměli rádi“, nás občas i pobaví. Nebo ne.

Nebo se můžeme snažit všechny a všechno řídit. Nadřít se u toho a většinou se cítit mizerně, protože to stejně nefunguje.

Já dnes rozhodně volím tu první variantu, protože dnes už vím, že nikdy nikoho, ani nic řídit stejně nemůžeme…

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Pin It on Pinterest