+420 723 683 446 novak.dita@post.cz
Stres – fenomén dnešní doby

Stres – fenomén dnešní doby

Zazvoní budík a další den je tu. Dítě spí, jako pařez. Škola je mu ukradená. Doma bordel a mně za půl hodiny přijde první klientka.

Dítě stále spí, jako pařez. Budím ho a slyším, jak z postele volá, že nikam nejde!! Nechci se s ním hned hádat, tak zatnu zuby. Dlouho mi to ale nevydrží. V momentě, kdy zjistím, kolik je hodin, vytahuji syna z postele.

Následuje vlna peprných nadávek na školu, na Marii Terezii, na mě, na život a na všechno. Můj tlak se zvedá, neustále sleduji čas a popoháním syna….snídaně, svačina, zuby, oblečení. Do toho oblékám sebe, má snídaně nehrozí. Nalepím před zrcadlem tapetu na můj obličej a pět minut před osmou vystrkuji syna ze dveří s tím, že má letět, aby to stihl….. A to je terpve osm hodin…

Je Vám to povědomé?

Také Vás už nebaví to věčné honění, stresování se, postrkování a řízení všech a všeho kolem Vás. Dovede si představit, že by vše mohlo jít i bez toho, že byste do všeho neustále zasahovali? Nedovedete?

A přesto je to možné. Děje se to neustále. My jen máme občas pocit, že by bez nás prostě určité věci nefungovaly. Fungovaly před námi a budou i po nás a čím méně se budeme urputně snažit řídit sebe, svůj život a životy ostaních, tím dříve se nám nesmířně uleví….

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Naše očekávání

Naše očekávání

Všimli jste si někdy, že většina našich nedorozumění pramení z toho, že neustále po někom něco chceme? Chceme, aby nás děti poslouchaly. Chceme, aby nosily hezké známky. Chceme, aby nezlobily. Chceme, aby byli naši partneři pozornější. Chceme, aby si po sobě uklízeli. Chceme, aby s námi trávili víc času. Chceme, aby si s námi víc povídali. Chceme, aby nás šéfové respektovali. Chceme, aby si vážili naší práce. Chceme, chceme, chceme…..

Cítíte tu tíhu? Cítíte, jaká je to obrovská dřina?

Napadlo Vás někdy, co z toho, co po ostatních chcete, chtějí oni sami? Myslíte si, že budete opravdu spokojenější a šťastnější, pokud budou tyto věci pro Vás nejbližší lidé dělat i přesto, že se jim třeba nechce?

Dovedete si představit, že byste nepotřebovali nic, ani nikoho k tomu, abyste byli opravdu šťastní?

Že ne?
Promluvte si se mnou a uvidíte, že život je mnohem jednodušší než si dnes dokážete představit.

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Mé první setkání s Centrem Změn

Mé první setkání s Centrem Změn

Je červenec 2017. Můj syn právě odjel na dovolenou se svým otcem. Mám celý týden pro sebe, jupííííí. Dělám si velké plány, co všechno doma udělám, kam půjdu, s kým se sejdu….

Jdu si vypít kávičku na zahradu a mrknu na telefon, kde má známá, sdílí jeden Vladimírův článek. Zaujme mě a tak ze zvědavosti nakouknu na webové stránky Centra Změn.

A tak to všechno začalo…..

Jako dnes si pamatuji, jak jsem zírala na monitor a přečetla během mého volného týdne snad všechny články, co na stránkách tehdy byly, podívala se na všechna videa, poslechla všechny webináře…

Okamžitě jsem si objednala jejich 2 knihy. Zdenčino „Odhalení“ a Vladimíra a Zdeňky „Tvořte nemožné“. Po přečtení mi hlavou tenkrát běželo: „Pane Bože, kde tihle dva až doteď byli“???

Tehdy jim na stránkách běžely reklamy na Akademii, která začínala na podzim. Zamluvila jsem si rozhovor se Zdeňkou a téměř okamžitě poté jsem byla rozhodnutá, že tam chci jet. Chci ty dva poznat, chci víc porozumět, tomu, co říkají. Prostě mě to tam táhlo, jako magnet.

A tady jsem pochopila proč…

Září 2017 – Akademie. Sedíme v konferenčním sále hotelu Slavia v Brně. Partička lidí různého věku i pohlaví sedící v kruhu, očekávající, co bude.

Slova se ujímá Zdeňka, sympatická usměvavá blondýnka, představuje se a představuje také Vladimíra, malého muže sedícího za ní na barové židličce, což působí, jako by tam snad byl omylem:))))). Mám velikou radost, že ty dva konečně vidím naživo. Zdeňka vypráví svůj osobní příběh, také o tom, jak se potkali s Vladimírem, jak založila Centrum Změn, o jejich práci… Později se lehce představujeme my všichni a nakonec si bere slovo Vladimír. Představuje nám 3 principy a zhruba tak po 5 hodinách nás propouštějí.

Mé první dojmy jsou smíšené, hlavu mám trochu jako pátrací balón a začínám lehce pochybovat o tom, jestli chápu, o čem Vladimír mluvil. Ale jinak na mě oba dva působí velice sympaticky a jediné, co vím jistě je, že jsem tu správně.

Nastává večer, jdeme se ubytovat a seznamovat s ostatními. Tady musím podotknout, se děly pro mě neuvěřitelné věci. Cestu autem do Brna i ubytování jsme si v podstatě domluvili přes facebook. Nikdo z nás jsme se dopředu neznali. Z Teplic jsme vyjížděli dva, v Praze přistoupily další dvě pasažérky a v Ledči nad Sázavou poslední do party. Když jsem tenkrát stála ráno v Teplicích v domluvenou hodinu před nádražím, řikala jsem si, jestli my si v tom autě nesedneme, bude to hóóóódně dlouhá cesta do Brna:))))).

To jsem ale netušila, jaká bezvadná parta se tam sejde a co všechno spolu zažijeme:)))).

Je večer kolem osmé hodiny po našem prvním setkání se Zdeňkou a Vladimírem a my sedíme v hospůdce. Společnost, která se před pár hodinami ještě vůbec neznala. Tak to ovšem rozhodně nevypadá. Seznamujeme se navzájem a hovory vesele plynou. Kolem desáté se jdeme podívat do centra města, které je plné lidí. Popíjíme víno, posloucháme muzikanty a dál se bavíme. Pamatuji si, že mi běželo hlavou, jak je možné, že tady jsou všichni tak stašně vtipní. Snad už od začátku jsme se tolik nasmáli, že jsem několikrát měla slzy v očích.

Kolem půlnoci jsem se já s mou novou spolubydlící Lucinkou sebraly a šly na hotel. Tam pokračoval hovor jen ve dvou, ale opět spousta smíchu, řehtaly jsme se ještě v posteli snad dokud jsme neusnuly. A ráno znovu. Neskutečné…

Začíná druhý den, opět sedíme všichni v konferenčním sále a dál nám Zdeňka s Vladimírem střídavě povídají o 3 Principech, o myšlenkách, o tom, co je skutečné a co není, o Zdroji, ze kterého všechno vzniká…..

Až do večera a vlastně i další den si o tom společně povídáme. Tedy mluví hlavně Zdeňka s Vladimírem, my se spíš ptáme a hlavně posloucháme. Na vstřebávání toho není málo. Jsou momenty, kdy přesně vím, o čem se mluví, ale i momenty, kdy vůbec ne. Naštěstí pokaždé, když mám pocit, že jsem úplně mimo, nastoupí Zdeňka, uvede pár příkladů, dá vše do jednoduchosti a jede se dál. Je neuvěřitelné, jak tahle dvojka společně funguje. Každý je úplně jiný, ale oba moc dobře vědí, o čem mluví a navzájem se bezvadně doplňují.

Ještě než skončí náš první společný víkend, stihneme druhý večer plný veliké zábavy. Teď už jsme všichni uvolnění, i když mám pocit, že to jsme snad všichni byli hned od začátku, hlavně tedy po večerech. Chováme se k sobě jako staří velcí kamarádí a náramně se bavíme.

Po příjezdu domů mi vydrží úsměv na rtech asi dva dny v kuse. Neustále myslím na všechno, co jsme se dozvěděli a taky na všechny své nové přátele a na to, kolik zábavy jsme spolu zažili. Zatím ještě netuším, kam tohle všechno povede, ale mám silný pocit, že jsem u něčeho opravdu velkého….

Během dalšího měsíce spolu komunikujeme přes Fb skupinu a také na pravidelných večerních webinářích. Zdeňka nám téměř každý den pošle malý úkol, také zde sdílíme, co se nám honí zrovna hlavou, co se u nás děje, čemu nerozumíme a Zdeňka i Vladimír jsou tu s námi. Ochotně odpovídají, vysvětlují a jemně nás vedou k tomu, abychom pochopili, o co tady vlastně jde. Tahle komunikace byla pro mě obrovský pomocník. I když bych mnohem raději byla se všemi někde naživo, uvědomuji si zpětně, že toto mělo mnohem větší váhu. Všichni jsme byli doma ve svém prostředí, ale neustále jsme se udržovali ve společné konverzaci. Právě tím, že jsme mohli vše pozorovat a všímat si věcí na vlastních příkladech, u komunikace s našimi blízkými, s lidmi okolo nás a hlavně v nás samotných, mělo tohle mnohem větší smysl. Jedině tak se k nám mohlo všechno postupně dostávat, jedině tak se nám mohl postupně otevírat nový svět, plný neomezených možností:)))).

Koučink

Příští společný víkend se už začínáme bavit o koučování, o tom, jaká by měla být naše role, co bychom dělat rozhodně neměli, na co bychom naopak měli lidem ukazovat a vůbec se vše točí kolem koučinku v souvislosti s tím, co už jsme se dozvěděli. Také si zkoušíme koučovat jeden druhého, ale ta opravdová legrace začne až po příjezdu domů:))). Opět jsem si celý víkend moc užila, nejen tím, že jsme se opět dozvěděli spoustu nových věcí, ale i tím, že jsme byli spolu. Tolik úžasných lidiček pohromadě. Byla to radost. A taky ohromná zábava.

Legrace začíná.

Během dalších šesti týdnů bychom měli odkoučovat 20 hodin s minimálně 5 různými lidmi. Nemá to být rodina, přátelé, prostě lidé, které dobře známe. Sranda začíná. Brzy mi došlo, že pokud to chci stihnout, měla bych hodně rychle začít něco dělat. A tak se do toho vrhám po hlavě. Téměř všude, kam přijdu, vyprávím, co teď dělám, čeho jsem součástí a že v rámci Akademie nabízím koučovací hodiny zdarma. Nedá mi to ani moc práce, protože jsem všeho tak plná, že bych o tom mluvila stejně. Pracuji s lidmi a mám jich kolem sebe každý den dost, stále si s někým povídám, takže se téměř rychle rozkřikne, co dělám a moji známí mi dohazují své kamarády, děti, občas někoho oslovím do telefonu, pokud mi někdo něco nabízí, já na oplátku nabídnu koučink. Moc o tom nepřemýšlím a prostě to dělám. Tady jsem si mohla poprvé vyzkoušet, jak se vše dá do pohybu, pokud nad věcmi zbytečně nedumám a jedoduše dělám, co je potřeba.

Lidičky jsem sehnala, bylo to jen trochu náročnější časově, ale jinak jsem si to moc užila. A hlavně…. Až tady jsem začala vidět to, o čem jsme si až dosud povídali. Strašně moc mi to pomohlo pochopit a uvidět věci, které bych prostě neviděla, pokud bych s lidmi nemluvila. A to bylo teprve prvních 20 hodin. Dnes jsem o malý kousíček dál a vidím, jak s každým člověkem, s každým rozhovorem si sama pro sebe uvědomuji nové a nové věci nebo si připomínám to, co už vím. Každý člověk mi něco dá a vidím, jak opravdu všichni máme v sobě dary, které můžeme předávat dál. A tu obrovskou sílu, co v sobě všichni máme, to, co jsem vždycky tak nějak věděla a cítila. Cítila jsem, že to v sobě mám a dnes už vím, že jí v sobě máme všichni a pokud na to budu moct lidem ukazovat, bude to pro mě nesmírná radost a potěšení.

Během této doby jsme všichni stále v kontaktu, dále probíhají pravidelné webináře, sdílíme ve skupině všechno možné a Zdeňka s Vladimírem jsou tu stále s námi.

Nastává den D. Zkoušky

Zkoušky a slavnostní zakončení Akademie. Nervózní nejsem vůbec. Snad poprvé za svůj život před nějakými zkouškami:))). Naopak. Na všechny se moc těším a vím, že to, co v sobě teď mám, mi už nikdo nevezme. Tak nějak tuším, jak by vše mohlo probíhat a nejsem daleko od pravdy. Chvíli si společně povídáme a po obědě máme nějaký čas na zodpovězení několika otázek, které každý posléze přednese před ostatními a tím má i prostor, aby cokoli, co má na srdci, sdělil ostatním….

Moc bych si přála, slyšet to všechno ještě jednou. Sedět tam a poslouchat, co všechno se s lidmi dělo během Akademie, co se změnilo, zlepšilo, co pochopili, uviděli a vůbec, co jim tohle všechno přineslo, byla pro mě opravdu dojemná chvíle a cítila jsem neskutečnou vděčnost a pokoru, že jsem u toho mohla s tak nádhernými lidmi být. Vděčnost za to, že jsem je všechny potkala, vděčnost za to, že jsem objevila Centrum Změn a vděčnost za to, že jsem potkala dva tak báječné učitele:))).

Akademie je u konce…. Dnes už ale nejsem smutná. Dobře vím, že tohle všechno nebyla jen jedna z dalších věcí, ze kterých se na chvíli nadchnu a po čase vše zase vyšumí. Tady jsem nadšená stále. Tady jsem se znovu probudila k životu. Tady jsem našla něco, co jsem celou dobu hledala. Tady jsem doma….

A tohle všechno je teprve začátek….

Více o Akademii Psychology of Mind ZDE ≥≥≥

Koučink

Dita Nováková, certifikovaný transformativní kouč

Po čem ve svém životě toužíte Vy? Pomůžu Vám posunout se mnohem dál, než myslíte, že je možné!

Pin It on Pinterest